"Voy a jugar" se dá přeložit jako "jdu hrát" nebo "budu hrát", to záleží na kontextu.
- ¿Adónde vas? - Voy a jugar a fútbol.
- ¿Qué vas a hacer esta tarde? - Voy a jugar a fútbol.

Konstrukce "ir a+infinitiv" je přece jeden způsob, jak mluvit o budoucnosti. Mentálně "jdeme" něco dělat.
Rozdíl mezi budoucí čas (jugaré) a touto vazbu a subtilní. Jsou místa, jako Argentina, kde není rozdíl a budoucí čas se málo používá. Snažím se vysvětlit, kdy používáme každý.

- Když čin se právě chystá, brzo se stane, přece to vidíme. Nesmíme používat budoucí čas.
"Cuidado, se va a caer" - Pozor spadne.
"Estoy cansado, me voy a ir" - Jsem unavený, odejdu.

Jinak můžeme používat oba. Rozdíl je, jak vidíme ten čin. Takže není možné dělat gramatickou chybu. Výběr jednu nebo druhou možnost jen dává více informací.
- Budoucí čas je předpověď. Víme, že se to stane, ale nevíme jak, v jakých okolnostech.
- Ir a + infinitiv. Víme jak se to stane, vidíme "tu cestu" kde "jdeme" to dělat.

Třeba, když říkám "voy a ver a Luisa esta tarde", je protože znám, jak to budu dělat, je to můj plán, asi už se jsme domluvili. Když říkám "veré a Luisa esta tarde", je to předpoklad, to chci dělat, ale ještě nevím dobře jak.

Další příklad. Hádali jsme se s Pepem, on odešel a já říkám: "volverá". To je, že vím jak Pepe je, a předvídám, že se vrátí, ale nevím jak, kdy, atd. Nějak se prostě vrátí.

Poslední věc. Ve španělštině nemáme dokonavý nebo nedokonavý budoucí čas, takže se viď normálně nepřekládá.
- Uvařím čaj - Voy a hacer té, haré té.
- Budu vařit čaj - Voy a hacer té, haré té.